Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce


        Nejstarší dochovaná zmínka o  obci Citonice pochází z roku 1252. Jedná se o listinu, kterou markrabí Přemysl potvrzuje statky klášteru Hradiši sv. Hippolyta. Mezi nimi se objevuje také zboží s lesem, lukou, vinicí a mlýnem, nazývané in villa Cechmicz. Toto zboží, obyčejně vykládané za Citonice, tedy bylo k roku 1252 příslušenstvím křížovníků, kam bylo zakoupeno od Zungelmana. Název obce pochází od osobního jména Citoň, německy Edmic.
        Další záznam o vsi se objevuje roku 1287. Dne 23. května toho roku potvrdil král Václav kostelu sv. Michala ve Znojmě dva lány a dvorec v Citonicích. Stejný majetek pak kostelu sv. Michala potvrdil také král Jan dne 10. srpna 1336. Roku 1348, v privilegiích, které dal markrabí Karel městu Znojmu, se Citonice – Etmicz uvádějí již jako majetek města Znojma. Král tehdy ves osvobodil od všech daní a dávek.
        Z 15. století se nám o vsi dochovaly dvě zajímavé zprávy. První nás informuje o sporu, který roku 1411 vedl farář Havel od sv. Michala s proboštem Haškem na Hradišti o desátky vsi a  křížovnického dvora v Citonicích. Faráři se tehdy nepodařilo dokázat, že desátky jsou jeho majetkem. Probošt se však přesto dobrovolně zavázal, že bude faráři ze  svého dvora ročně dávat dvě kopy žitných a pšeničných snopů, aby do budoucna zamezil dalším možným sporům. Druhá zpráva z roku 1487 uvádí, že město Znojmo povolilo proboštovi od sv. Hippolyta Janovi z Pacova zřídit na svém statku v  Citonicích bez překážky dva rybníky.
        Činovnický dvůr postupem času zpustl. Roku 1538 pak probožství pustý dvůr prodalo Znojmu za 80 kop krejcarů. V  následujícím roce prodej potvrdil král Ferdinand. Proboštovi v Citonicích zůstal jenom mlýn, i ten však nakonec roku 1551 vyměnil se znojemskými klariskami za mlýn v Havraníkách.
        Roku 1769 byl v obci postaven kostel, zasvěcený sv. Janu a Pavlu. O čtyři roky později se tu začalo jednat i o zřízení fary. V roce 1789 kostelu náboženský fond daroval oltářní obraz sv. Jana a Pavla, který byl od roku 1636 v kostelíku sv. Jana Pavla na dolním náměstí ve Znojmě. Podle záznamů byla v červenci roku 1779 v Citonicích poprvé zahájena školní výuka. Zpočátku se učilo ještě v soukromém domě, již po deseti letech však byla v obci postavena školní budova. Ta svému účelu postupem času přestala vyhovovat, a proto byla roku 1828 vystavěna škola nová. I tu ale obec nakonec prodala a v roce 1901 vybudovala novou školní budovu i s bytem pro učitele, ve které bylo vyučováno 76 žáků.
        Citonický kostel byl v letech 1814 a 1841 obnovován. Roku 1847 pro něj byly ulity zvony a v roce 1860 obec zakoupila nákladem 560 zlatých varhany. Roku 1870 pak byla ke kostelu přistavěna zákristie. Ve stejném roce byla ve vsi nadačním listem zřízena také fara. Do této doby byly Citonice přifařeny k Olbramkostelu. Místní hřbitov byl v průběhu 19. století několikrát rozšířen - bylo to v letech 1835 a 1861. Roku 1862 byl hřbitov také opraven a roku 1901 nakonec rozšířen do dnešní podoby.
        K roku 1834 žilo v Citonicích 503  obyvatel v 81 domech. Po zrušení poddanství roku 1848 obec městu Znojmu zaplatila roční renty 965 zlatých. V roce 1850 byl založen místní vodovod. V  letech 1876 – 1902 pak proběhla východně od obce výstavba železniční trati Znojmo – Jihlava. Roku 1890 bylo započato s vysazováním obecních lesů. Nemovitý majetek Citonic měl roku 1896 výměru 108 ha 75 arů, v této době zde žilo ve 104 domech na 466 českých obyvatel katolického vyznání.
        Na počátku 20. století se v  Citonicích začal rozvíjet spolkový a společenský život. Roku 1905 tu byl založen místní hasičský dobrovolný sbor, v roce 1920 vznikla tělocvičná jednota Sokol a  o dva roky později byl založen Orel. Dne 28. 10. 1928 byla před školní budovou zasazena lípa svobody na počest 10 let trvání Československé republiky. V  následujícím roce byla do Citonic zavedena elektřina. Roku 1934 pak byla postavena místní sokolovna. Do rozvoje obce zasáhl příchod druhé světové války. Dne 13. října 1938 byly Citonice obsazeny Němci. Závěr války byl pro obec skutečně dramatický, 19. dubna 1945 totiž ves i okolí Znojma zažily bombardování.
        Obec v současnosti činí veškerá opatření pro zabezpečení optimálních podmínek pro život mladých rodin. V roce 1998 byl zpracován územní plán obce, který počítá s výstavbou 7O rodinných domků. Do roku 2000 byl v Citonicích také vybudován veřejný vodovod, ČOV, proběhla první etapa zřízení splaškové kanalizace a dále byla dokončena plynofikace celé obce včetně nově zastavěných lokalit.
        Obyvatelé Citonic mohou využívat služeb dvou obchodů, pohostinství, pošty a telefonní ústředny. Místní OÚ vlastní obecní knihovnu. Žáci první až páté třídy navštěvují zdejší trojtřídní základní školu, starší děti pak dojíždí do Znojma. V obci je také mateřská škola s  kapacitou 24 dětí. Dnes v Citonicích žije 449 obyvatel. Jejich počet přitom v  posledních letech roste a díky nové výstavbě rodinných domků v obci by měl tento trend pokračovat i nadále.


Použitá literatura: Citonice: Historický vývoj obce. Podklady pro velkoencyklopedii měst a obcí ČR. Citonice 2001

  

 

 CITONICE - od založení do konce II. světové války

 

            Citonice pochází svým založením z doby slovanské, o čemž svědčí i  jejich název odvozený ze slovanského osobního jména  Citoň a to zřejmě na památku jeho zakladatele – patrona, ale o tom se dnes již můžeme pouze dohadovat.  Ve středověkých darovacích a jiných listinách se užíval pro Citonice německý výraz Edmitz.

            Území Citonic a jeho okolí bylo osídleno již v mladší době kamenné, což dokládají nálezy hlazených kamenných nástrojů právě z této doby.

            První dochovaná písemná zmínka o Citonicích pochází z roku 1252, kdy moravský markrabí Přemysl, bratr českého krále Václava I.,  potvrdil klášteru křížovníků s červenou hvězdou na Hradišti mlýn, který stával u dnešního rybníka Mlejnka, spolu s dalšími polnostmi, lesem a vinicí.

Další záznam o vsi se objevuje dne 23. května roku 1287. Toho dne totiž potvrdil další část citonického zboží včetně  dvou dvorců  král Václav II. kostelu sv. Michala ve Znojmě. Znovu tyto statky potvrdil kostelu sv. Michala i král Jan Lucemburský dne 10. srpna roku 1336.  Tak to zřejmě zůstalo až do 12. května roku 1348, kdy král Karel IV. udělil městu Znojmu jistá privilegia, v kterých se uvádělo, že Citonice jsou majetkem města Znojma. Tato privilegia udělená Karlem IV. osvobodila Citonice od všech daní a dávek.

            Na konci patnáctého století vybudoval hradišťský probošt Jan z Pacova na křížovnických statcích v Citonicích dva rybníky. Ani jeden z nich se do dnešních dnů nedochoval. Křížovnické statky však pustly a roku 1538 je proboštství prodalo městu Znojmu a ponechalo si pouze mlýn. Ale ani ten neměli křížovníci dlouho, neboť ho roku 1551 vyměnili se znojemskými klariskami za mlýn v Havraníkách.

            Zřejmě největší katastrofou, která postihla Citonice, byla třicetiletá válka. Po jejím skončení  pak docházelo k velkému dosídlování vylidněných oblastí a k přemísťování velkého počtu obyvatel.

 

            Kostel v Citonicích stojí od roku 1769, kdy byl zbudován na obecní náklady a v tomtéž roce zasvěcen patronům sv. Janu a Pavlovi. Sv. Jan a  Pavel žili ve čtvrtém století našeho letopočtu v Římě, kde byli pro svou křesťanskou víru umučeni. Jsou vzýváni jako patroni počasí a  dobré úrody. Výjev ze života těchto světců je zachycen na oltářním obraze, který roku 1789 věnoval  Citonicím náboženský fond. Původně  tento obraz visel v kostele sv. Jana a Pavla na dnešním náměstí T. G. Masaryka ve Znojmě. Do roku 1780, kdy byla nadačním fondem zřízena  fara, spadala  citonická farnost pod Olbramkostel.   Kostelní zvony ulil roku 1847 znojemský zvonař Štěpán Gugg. Osud těchto zvonů se jmény Maria a Emanuel má pohnutou historii. Roku 1942 je totiž Němci odvezli na válečné účely a ponechali zde pouze umíráček. Po válce, kdy se už myslelo, že  byly roztaveny na děla, se zvon  Emanuel našel v Moravských Budějovicích, odkud byl slavnostně dovezen zpět do Citonic a umístěn na kostelní věž, odkud je slýchat dodnes.

            Pět let po té, co Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, tedy roku 1779, byla v Citonicích zřízena škola. Nejprve se učilo v soukromém domě, školní budova byla vystavěna teprve roku 1789. Když začala nevyhovovat svému účelu, musela být roku 1828 postavena škola nová. Ale i  tu nakonec obec prodala a v roce 1901 vybudovala školu zcela novou, i  s bytem pro učitele, tak jak ji známe dnes.  Pro zajímavost stojí, že roku 1901 měla škola 76 žáků.

            Velký rozmachu hospodářský, kulturní i společenský zaznamenaly Citonice na počátku 20. století. Po řadě četných malých požárů se roku 1906  zformoval místní dobrovolný hasičský sbor, působil zde spolek divadelních ochotníků, fungovala obecní kronika. Tento slibný vývoj přerušila první světová válka, jíž se účastnilo 55 obyvatel naší obce, 7 z nich se již z fronty nevrátilo.

Po válce začala v Citonicích působit  tělovýchovná jednota Sokol, o něco později Orel, rovněž byla provedena elektrifikace obce, zřízena pošta, zaveden telefon a roku 1934  postavena Sokolovna za přispění všech občanů.  

             Velice pohnutý osud měly Citonice za druhé světové války. V říjnu roku 1938 začali Němci zabírat naše pohraniční oblasti, dne 13. října přijeli i do Citonic, aby tehdejšímu starostovi Josefu Trimmelovi a posléze i všem občanům oznámili, že se Citonice  stávají součástí Třetí říše. Přitom Citonice byly obcí ryze českou s českým obyvatelstvem, Němci zde v té době žili pouze dva. Příchodem Němců nastaly pro Citonice zcela jiné poměry. Musely být odstraněny české nápisy, do školy přišel německý učitel, starosta byl sesazen a úřadovalo se pouze německy. Nicméně obyvatelé Citonic se nevzdávali a  v čele s citonickým rodákem, poslancem za agrární stranu, Františkem Molíkem, usilovali o propuštění Citonic ze záboru. To se jim skutečně podařilo a  ve čtvrtek 24. listopadu roku 1938 se Citonice opět staly součástí tehdejšího Československa. Ke konci války sídlil ve škole  německý lazaret. Citonice neušly ani bombardování, stalo se tak k samému závěru války sovětskými bombardéry. Při tomto náletu zahynul malý chlapec.

           

Autorka Hana Molíková, březen 2007